Alcohol is the be(a)st
Vánoční večírky představují dobrou příležitost, aby člověk celé firmě ukázal, co v něm opravdu dřímá za vrcholného zaměstnance. Vánoční večírek poloanarchistické firmy, pro kterou pracuje individuum, nad jehož řádky se právě dojímáte, splnil minimálně z tohoto ohledu veškeré parametry „zadání“. Pracovní úkol spočíval v tom zrochnit se s těmi nejlepšími z nejlepších do stavu, kdy mihotavá světélka barů se přemění v mámivé bodové světlo odrážené z hloubi záchodové mísy. Plánování večírku naší korporace kromě výše uvedeného zjištění přineslo ještě další zajímavý moment – logický důsledek toho, že zájmy lidí se odlišují do té míry, do jaké dokáží jejich nositelé přesvědčit svého šéfa o skutečnosti, že jejich názor je ten pravý a názor ostatních hodný opovržení. Pak se tedy může stát, že organizovaný večer pro čtyřicet lidí skončí v místech, kam chce menšina, která je menšinou ještě zcela novou. A tak někteří nabyly snad ne úplně spravedlivého, ovšem z hlediska teorie primogenitury zcela oprávněného názoru, že mladí a nově příchozí přátelé naší firemní kultury nemají starým kozákům vyprávět, kde chtějí nasát vůni vánoční hvězdy. A tak pochopitelně večírek musel být tímto faktem poznamenán, neboť není možné říkat, že to bude nanic, a pak tvrdit, že to zase tak nanic nebylo.
Po bowlingovém extempore, jež bylo spojeno se zjištěním, že je třeba bouchnout na stůl vlastní zálohou, protože nejvyšší vedení sovětu se akce neúčastnilo, jsme zavítali do fajnové hosty U Kašpárka, která se nachází nedaleko strašnického krtka. Oficiálně byl večírek otevřen výrokem Reichela „už to déle nevydržím“ a spontánní konzumací pochutin, o nichž nikdo pořádně nevěděl, zda patří k naší akci. Slavnostní přípitek byl pronesen slovy „tak dáme panáka, né“ kýmsi nevýrazným. Po ujištění, že veškerý tvrdý alkohol směřuje na účtenku nikoliv firemní, některým z přítomných dam zatuhl úsměv na tváři v předtuše, že nad ránem neodejdou ve stavu sflákanosti, ale opět spontaneita zvítězila nad restrikcí (a zdravým rozumem), a tak vzduchem lítaly slivovice, fernety, vodky, rumy a becherovkovo-vinné mixy. Atmosféra nabyla volnějšího rázu, a tak někteří z nás sundaly kabáty.
Oficiální proslov se nesl v oficiálním duchu. Následně přišlo na řadu tradiční rozdělování dárků systémem „dáš, dostaneš“. Některé dary byly velmi vtipné, jiné méně vtipné, ještě jiné nebyly vůbec vtipné, další byly alkohol (takže bez nápadu) a konečně tu byly i fotomontáže. Za nejzdařilejší výsledek večerního snažení lze považovat skutečnost, že se většina namastila, a tak se obrousily hrany, které logicky v práci vznikají mezi lidmi, kteří se „mají rádi“ jen proto, aby se nemuseli mít neradi. Svižně se ke svým povinnostem postavil vůdce řečený Monte Christo, jenž sice trochu rozpačitě ale přesto rozjel ruskou ruletu, na jejímž konci ztratil část aureoly šéfa, půl miliardy funkčních synapsí a klíče od baráku, ale zato pronikl blíže k družnému lidu, jenž vždy ocení sestup (případně svržení) z piedestalu. Tvrdé jádro zůstalo do zavíračky a část této tlupy vyrazila následně na cestu ne nepodobné té, jež zove kalvárie, kamsi do míst, kde Yádro skrze proponenty záběhlické mafie provozuje nonstop bar, z jehož výtěžku hradí téže mafii výpalné, kterému se v mluvě oficiální dokumentů realitních kanceláří říká hypotéka. Labut jsme do hospy dovlekli už jen za polámaná křídla, Vanna se nacházela v optimální formě, kterou předurčuje výjimečná genetická výbava, Yádro se taky ještě neštěpilo a Jožo je na tom podobně jako Vanna a navíc vládne tělu, které vzbuzuje úctu i obavy. Takže vlastně jediným renegátem této společnosti vysokých patriotů byl autor tohoto duchaprostého textu, který po dvou dvojkách bílého z předchozí hospy už přestával komunikovat se světem a po chvíli i sám se sebou.
Den nato měl večírek srdceryvnou dohru, které opět zaostřila hrany, jež byly obroušeny, v podobě diskuse o tom, zda obsluha, která se někomu líbila, jinému nelíbila, zaslouží jakési dodatečné spropitné. A následná diskuse, která se vleče vlastně doposud, opět potvrzuje to, že i když alkohol je bestie v některých případech je prostě „the best“, protože někdy nedává člověku možnost být „the beast“.
kliknutím na některý z následujících odkazů podpoříte fungování tohoto webu
kliknutím na některý z následujících odkazů podpoříte fungování tohoto webu