Beno a amorální požadavky ČESMADu
Dopravci se možná dočkají úlev na mýtném. Žádali (resp. ČESMAD žádal) také o snížení spotřební daně na pohonné hmoty a také jinými cestami bojují o zlepšení svých podmínek zvláště v souvislosti s rostoucími cenami pohonných hmot. Bude opravdu nanejvýš poučné sledovat, jak se k požadavkům postaví středo-pravicová vláda (jakkoliv toto označení v dnešní době nevystihuje už prakticky nic). I když je legitimní, aby kdokoliv prosazoval své zájmy v rámci zákona, počínání dopravců lze přesto označit za spíše nemorální. Ceny surovin rostou a rostou tak i ceny zboží nebo služeb na ně vázaných, což ale není nic neznámého. Jestliže tuto situaci nebude moci unést nějaký dopravce, prostě zkrachuje a lidé si najdou práci jinde. S nástupem obchodních řetězců, v jejichž prodejnách dnes nakupuje převážná většina populace, se také kdysi hovořilo o tom, že zaniknou malé obchůdky a lidé přijdou o práci. To je ovšem vývoj trhu a většinou nezbývá než se přizpůsobit (anebo samozřejmě budovat skanzeny „starých pořádků“ s vynaložením daleko větších nákladů a vytvářením abnormalit na trhu).
Žijeme v relativně právním státu, kde je spotřebitel, zaměstnanec i zaměstnavatel do určité míry chráněn, aby nebyl vystaven zásadním hrubostem volného trhu ve stylu grunderského kapitalismu. Tato „deformita“ ideálně volného trhu je snášena právě s ohledem na výše řečené a přijímána všeobecným konsensem, i když o její hranice se průběžně svádí boj. Současný tlak dopravců je ovšem již daleko za těmito pomyslnými hranicemi – jejich schopnost obstát má řešit pouze a jen trh. Proto by vláda a parlament neměly vycházet vstříc amorálním požadavkům dopravců, kteří by se tak stali další skupinou nespravedlivě zvýhodněnou vůči ostatním, kterým s cenami bena nikdo nepomůže.