Buena Vista, Coda
Plzeňský Buena Vista Club je příjemné zařízení, které ocení zvláště ten, kdo nepije, čemuž jsem při vystoupení kapely Coda (15. 12. 2007) odolal. Pro pravověrné klubaře, jejichž záměr spočívá v tom poblít se hned po předkapele, se návštěva stane nucenou přehlídkou čistých hajzlů, upraveného sezení, skvělé zvukové aparatury a netradičního ztvárnění interiéru v avantgardním stylu inspirované zřejmě Gaudím. Střízlivý musí ocenit jak zajímavé plastické a grafické ztvárnění celého podniku, tak praktické řešení audiotechniky, i když mikrofon vazbící při každém zvednutí nad úroveň pasu zpěváka v důsledku více méně zajímavě, ale v tomto ohledu nedořešeném, zavěšení reproduktorů nad scénou nevyvolává příliš dojmu, že by zde počítali s ohňostroji, drsnou zábavou a lítáním po vzoru mnoha kapel nejrůznějších pokleslých žánrů.
Energická Coda odehrála fajnový koncert (zvlášť kytary byly perfektní a některá solíčka převzatých věcí virtuózní, což se pozná podle toho, jak se interpreti kření). Zpěvák pojal vystoupení jako lehkou rozcvičku s prvky výstavky stárnoucího, ale udržovaného těla, což působilo zvláště pro pamětníky Cvičme v rytme velmi osvěžujícím dojmem. Pěvecký výstup nicméně převyšoval tělocvičnou aktivitu a je třeba ocenit, že si „dědci“ troufli i na kultovní Floydy, a to Another brick in the wall, což je tak notoricky známá skladba, že každý může porovnat kvalitu interpretace s originálem, který hučí v hlavě vždy, když okolní systém dotírá a drtí život jednotlivce. Jinak Coda staví svá vystoupení na převzatých věcech od legend jako Black Sabbath, Deep Purple nebo Led Zeppelin. Od posledně zmiňovaných a jejich alba Coda pravděpodobně odvozuje svůj název…, pokud to samozřejmě není od jednoho z kopců na Berounsku.
Bar je řešen zajímavě z hlediska designu, prakticky už jen částečně, protože obsluha se vcelku nalítá. Fajnové je, že vlnové ztvárnění vám umožní sledovat někoho, kdo vás zajímá, aniž byste na něj museli tupě civět v pravém úhlu. Lovcům skalpů a spodního prádla pak stačí letmý předběžný výběr a ihned mají jasno, jaké maso ten večer dorazilo. Jak bylo zmíněno, problematičtěji se na baru pohybuje obsluha, například výčep umístěný na jedné straně baru nelze považovat za projev ničeho jiného než, že se architekt chtěl pomstít barmanům za něco velmi krutého. Jinak zkušenosti barmanů nijak výrazné, ale snaha byla cítit…, klasicky došlo sklo na pivo. A tři pětky za třetinkový Birell v lahvi považuji za výsměch abstinentům.
Zajímavé je řešení sezení a parketu – kdo chce, někam se s někým zašije, ostatní mohou křepčit a sledovat pohlaví účinkujících, čímž chci říct, že pódium je možná moc vysoko a zároveň, že to exhibicionističtějším umělcům nemusí vůbec vadit. Souhrnem lze konstatovat, že pankáče nebo skinheady tu asi nechtějí, hardrockery až odrostlejší a zklidnělé, ale jestli chcete někam do klubu, který by podtrhl váš „buena vista“ a hledáte tak váš buena vista social club, určitě to zkuste tady.
A snad na závěr už jen jednu poznámku nasírací: Když člověk vidí odrostlé rockery, nebo to, co z nich zbylo, jak přiožralí zpívají s tklivým výrazem „Mám tě lásko, mám tě rád“, nabývá dojmu, že po pětatřicítce by každý měl povinně zahučet do bačkor, otevřít bednu a lahváče, nelézt na veřejnost a vycházet z domu maximálně do prvomájového průvodu na párek s kremžskou.
kliknutím na některý z následujících odkazů podpoříte fungování tohoto webu