Je to pořád stejné možná od dob Velké francouzské, přes rok 1848 a 1968 až po 1989. Být na demonstraci nebo protestním shromáždění většinou vyvolává zvýšenou produkci adrenalinu, což může být jedna z věcí, která na ně některé lidi přivádí. A to zvláště v okamžiku, kdy se dav začne posouvat směrem k jinému davu nebo policejnímu zátarasu. Mrazivé napětí v konečcích prstů vyvolané tím, že nikdy nevíte, z jaké strany přilítne to či ono, určitě nutí část lidí zůstat na „místě akce“, i když už jde do tuhého. V sobotu 10. listopadu si tyto pocity mohl kdekdo testnout na demonstraci proti fašismu, kterou pořádala Antifa. Jeli jsme na akci s kočárem, takže jsme se drželi spíše vzadu, nicméně i tak jsem se šel podívat do davu, který postával u právnické fakulty „opřený“ o policejní kordon a vyblejskané transportéry, na kterých se balila cigára. Jedna z dívčin jeden z nich opatřila velmi přátelským nápisem „jebky“... Místy komičtí byli policajti, kteří se v dané situaci dostávají do nezáviděníhodné situace. Na jedné straně jsou častováni hesly, které vyjadřují rozhořčení z toho, že „kryjí“ fašisty, což v případě sobotní akce nebylo zase tak na místě, protože náckové se do centra (natož do židovského města) prakticky nedostali. Na druhé straně musí udržet obraz profesionální policie, která se nenechá lehce vyprovokovat. A lidé, kteří chodí takto protestovat, většinou k provokaci nechodí daleko, takže logicky padaly narážky na zaparkované tanky – „přeparkujte si, prosím, ten transportér, stojíte na přechodu“ – a na policajty samotné. Někteří se jen tváří drsně, jiní nezúčastněně, ostatní „potlačují“ svou agresi otloukáním kovových zábradlí tonfou a někteří „chudáci“ začnou s davem diskutovat, a to je pak teprve prdel. Protože tyhle diskuse většinou končí jen ztrapněním mužů v policejních uniformách.
U hotelu InterContinental šlo víceméně vše v pohodě – pominu-li drobné šarvátky před příchodem průvodu z Náměstí Republiky, a vypadalo to, že dav se pokojně rozejde. Po nějakých dvou hodinách se spíše rozeběhl do ulic celé Prahy a s pokřikem „Antifa, Antifa“ proháněl kohokoliv, kdo vypadal alespoň trochu jako nácek. Nemá cenu, abych tu líčil to, co bylo víceméně věrně popsáno v médiích (komicky se samozřejmě v některých zpravodajských prostředcích objevilo označení „levicově orientovaný anarchista“, mezi které podle autorů článků patřili nejen lidé, kteří zjevně nechtějí patřit nikam, ale také staré babky a rovněž náš dvouměsíční Mikeš).
Doporučuji k shlédnutí – naleznete text, video i fotky: