Jdi na obsah Jdi na menu
 


Letní středoškolská srážka 008

8. 6. 2008

No, jak tak asi mohl dopadnout sraz ze střední? Ale vezměte to od začátku… O třetí odpoledne telefonuje netrpělivý Bossi s otázkou, že je v Lípě a že nikde nikdo. Ubezpečuji ho, že na sedmou opravdu někdo dorazí, ať si sedne a dá pivo. V sedm píše zprávu netrpělivý Olda, že sedí sám u výčepu a že kolem něj právě prošel s přehlíživým pohledem Bossi. Protože to Olda nese zjevně neklidně, ujišťuji ho, že Bossi byl vždy tupozraký. Po půl osmé sedíme ve výčepu s Oldou a Tomášem, nad nímž se ošklebuje výčepák Franta, který nemá rád abstinenty od té doby, kdy mu jeden z nich odloudil manželku právě v okamžiku, kdy on v knajpě někomu vyjevoval nevýhody abstinence. Posílám zprávu Bossimu, že sedíme u výčepu, načež se Bossi objevuje ve dveřích s informací, že s děvčaty vysedává na venkovní zahrádce. Šťastné shledání a chvilka vřelých objetí a pak už to tak nějak sviští, pár piv, otvorem ve zdi příchod dalších tvorů a netvorů bývalé třídní chásky, panáky, příjezd pražského podnikatele (PP), nazření skutečnosti, že slánská (a cvrčovická s velvarskou) klika až na čestnou výjimku Kajmanky odolala pokušení přijet. Načež se rozproudí debata mezi dětnými a bezdětnými stran toho, zda má smysl hlídat ratolesti i po devíti měsících jejich života. Zvláštní konsensu bezdětných stojí kromě povšimnutí na tom, že osamostatňovat se musí co nejdříve. Háňa přikyvuje, ale dopíjí poslední džin a jede domů hlídat. Franta nás začíná mít rád, protože s každou rundou panáků připadá jeden i na něj, po pár kolech už vystupuje obzvláště sympaticky, oslovuje každého křestním jménem a verbálně si činí nároky na kalhotky vybraných dívek a hochů z našeho kolektivu. PéPé objednává šáňa a tváří se přitom náramně bohorovně, což je důvod, proč tohohle kluka mám fakt rád. A když už jsem u těch hodnotících soudů a odsudků, člověka nemůže nechat nevyježeným skutečnost, jak moc jsme si podobní obrazu na střední. Kolíček – macho bez schopnosti a možnosti to skrýt. Bossi – extrovert jako kráva a krávou i zůstává. Věrucha – vždy se tvářící, že je připravena na cokoliv, na co se nelze připravit. Nídrle – konzervativní ve výběru cigár, šedesát let v jednom zaměstnání a i přes přibývající šediny optimisticky naladěná. Lenka – hovor s ní člověka zaměstná natolik, že začne uvažovat, jestli co slyší, už někde něco podobného neslyšel…, od mámy. Olda – expert přes (k)anální humor a matematiku dámského zakřivení. Dana – klidně neklidná, vlastně klidně klidně neklidná. Kajmanka – nositelka neutuchajícího úsměvu. Kamčatka – vidím ji před katedrou, jako by to bylo včera, mám dojem, že na srazu měla i stejnou halenku a přezůvky. Martina – se „ségrou“ Lenkou jasný tandem až do důchodu. Ivana – oči pořád tak nějak přimhouřené. Tomáš – nositel Nobelovy ceny za volejbal a odborník na ženy kolem třináctky. Háňa – rozumná, pokyvující a souhlasící i s tím, co jí připadá nerozumné, prostě Buddha.

Někdy po půlnoci jsme shledali, že u stolu sedíme už jen ve třech. V takovém okamžiku vždy někdo chytře podotkne cosi ve smyslu „jdeme do baru, volové“. A bylo to jasný, cestou se k nám připojil PéPé, který si ještě stačil zarošťačit na kladenské dydžině. Zapadli jsme do Dundee, koupili tabák, prochutnali ročníkový fernet, slova stále lopotněji stavěli do stále méně srozumitelných vět či mastili fotbálek, který Oldu urazil svou nelehkou ovladatelností. Pochopitelně někoho taky napadlo řešit, kde sehnat nějaký maso na zbytek noci, a padali opravdu smělé návrhy na konkrétní osoby, známé i neznámé, na baru i mimo něj. Ale to již rozbřesk udeřil tvrdě do téměř neznatelných a nepohyblivých zřítelnic. Tak s Bossem dáváme poslední vodku, abychom se hydratovali na cestu domů, a vyrážíme do pelechu. Předtím se ještě umluvíme, že o nějaký prázdninový víkend nelze jinak než zorganizovat kolektivní zapářku na Jesenici, která svého času představovala pro řadu z nás místo zajímavých událostí…


uranov@seznam.cz

PO ČTENÍ SE PROCVIČ A UDĚLEJ ALESPOŇ JEDEN KLIK


Google




 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

slévárenství

(SzU, 9. 6. 2008 22:37)

Díky za déjá vu.
Nevím, co budu psát zítra, takže "za pár let" mne nechává zatím klidným.
Myslel jsem, že jsi tam taky někde byla - padající z palandy, ale je fakt, že obrazy se mi už v hlavě slévají...

Srážka 008

(KamčatkaKa, 9. 6. 2008 22:18)

Píšu si mínus za poněkud abstraktní slohovou práci. A hle čtyři mínus, takže za pět.
Nene, děkuji za zajímavý pohled na sešlost po 12 letech. Jen mě zajímá, co budeš ptát za pár let.
Jo jinak slyšela jsem, že na Jesenici je opravdu krásně. Škoda, že jsem tam zatím nebyla....