Jdi na obsah Jdi na menu
 


Michael Kraus – muž v pozadí Švejnarovy prezidentské kampaně

27. 3. 2008

PŘED ČTENÍM SE PROCVIČ A UDĚLEJ ALESPOŇ JEDEN KLIK


Trošku poodhalit pozadí prezidentské volby (i když možná ne zrovna objektivně) a duelu Švejnar-Klaus může následující rozhovor Karla Hvížďaly s Michaelem Krausem. Jde pouze o výňatek ze serveru Aktuálně. Zbytek naleznete kliknutím na odkaz v závěru tohoto výkusu.

 

Michael Kraus (59) je profesor politologie na Midlebury College ve Spojených státech, po listopadu 1989 byl externím poradcem České televize a v posledních měsících loňského roku jsme ho mohli často vidět v médiích po boku prezidentského kandidáta Jana Švejnara, jemuž dělal od listopadu do 15. února poradce. Moderátor a herec Jan Kraus a spisovatel Ivan Kraus jsou jeho bratři.

 

Jakou jste si udělali analýzu situace, za jaké Jan Švejnar vstupoval na české politické jeviště? Jaké parametry jste sledovali?

Na samém začátku, to znamená někdy v říjnu 2007, jsme si kladli přirozenou otázku, zdali se do takového boje vůbec pouštět. Politické strany, které hledaly alternativního kandidáta, jednaly mnoho měsíců naprosto bezvýsledně a promeškaly spoustu času. My jsme se tehdy vůbec nezabývali otázkou, zdali Klause můžeme porazit, ale šlo nám především o to, jak zajistit, aby se Švejnar stal důstojným protikandidátem. Netrpěli jsme iluzí o našich šancích, ale brali jsme to částečně jako zkušební jízdu na prezidentské volby 2013.

 

Jaké největší slabiny a jaké nejsilnější stránky jste našli na Václavu Klausovi?

Hrad se domníval, ze postačí, když Klaus o Švejnarovi prohlásí, že ho vlastně nezná, že Švejnar je v Česku „nezakotvený,“ a tím celá záležitost skončí. Místopředseda ODS Nečas se neúspěšně pokoušel zlikvidovat kandidaturu Švejnara demagogickým výrokem, že je agentem cizího kapitálu a ČSOB. V tom ho vzápětí podpořil soudruh Šlouf. Další Klausova velká slabina se projevila v lednu, když se vyhýbal televizní debatě, již nabídla zprostředkovat Česká televize. Jeho výmluva, že takovým vystoupením nehodlá pomáhat neznámému kandidátovi, nikoho moc nepřesvědčila. A tím se nám podařilo Klause nejdříve dohnat a pak předehnat v průzkumech veřejného mínění.

 

Jaké má podle vás Václav Klaus silné stránky?

Jeho nepřetržitá činnost v české politice, která se čím dál tím více točí kolem peněz, mu umožnuje disponovat obrovským – a netransparentním – finančním kapitálem a vlivem. Den před poslední prezidentskou volbou se Klaus prakticky o půlnoci vydává za Andrejem Surňakem, přítelem podvodníků ze zkrachovalého H-Systému, jehož kdysi sledovala BIS. Když média zveřejnila informace o této schůzce, hlava státu ani necítí potřebu takové setkání veřejnosti ospravedlnit. O nekalých vodách, v nichž se dnes Klaus pohybuje, svědčí i tajné schůzky jeho kancléře Weig la se Šloufem před první volbou. Kdyby se sešel kancléř prezidenta Bushe s osobou, která je natolik propojená s podsvětím, dostal by okamžitě vyhazov. Ale Klaus schůzky svého kancléře brání. Tímto stylem Klaus degraduje prezidentskou roli. Během prezidentské volby se jasně ukázalo, že Klaus de facto i nadále šéfuje ODS, jež ovládá vládní aparát, včetně ministerstva vnitra, má k dispozici obrovské finanční prostředky, včetně penězovodu z ČEZ, informační kanály, bezpečnostní a mediální služby, o kterých se nemůže žádnému protikandidátovi ani snít. Je proto legrace, když pak premiér Topolánek řekne o Švejnarovi, že kolem něj je korupční potenciál. Další silnou zbraní Klause jsou i mýty, jež sám o sobě a o české politice v posledních dvaceti letech neustále vytváří. Vezměte si například Klausův mýtus o občanské společnosti, již kritizuje jako jakýsi nelegitimní spolek nevolených. To je názor, který snad sdílí jen Vladimir Putin (jenž nedávno – a určitě ne náhodou – Klause vyznamenal medailí) a Fidel Castro. Jak se dozví začínající student politologie z každé učebnice, západní svět pokládá občanskou společnost za základní pilíř moderní demokracie. V Česku se Klaus rád prezentuje jako stoupenec konzervativní ideologie, ale vnější svět, který ho hodnotí podle jeho postojů a činnosti, a ne jen prázdných frází, ho tak už dávno nevnímá. Když byl zvolen prezidentem před pěti lety, význačný britský konzervativní časopis The Economist poznamenal, že Klaus se sice hlásí k odkazu Margaret Thatcherové, ale ve skutečnosti mu přesněji sedne nálepka „populistický nacionalista“. To je také ten pravý důvod, proč mu nakonec ke zvolení pomohla i KSČM, jež má k populistickému nacionalismu hodně blízko. Zatímco českého prezidenta nebere vážně v Evropě a za oceánem prakticky nikdo, v českém prostředí se mu daří tyto mýty udržovat při životě především díky médiím, která většinou naivně fandí rádoby „pravici“.

 

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/karel-hvizdala.php?itemid=3025

 


uranov@seznam.cz

PO ČTENÍ SE PROCVIČ A UDĚLEJ ALESPOŇ JEDEN KLIK


Google




 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář