Jdi na obsah Jdi na menu
 


Novoroční tkanice

2. 1. 2008

Většina z nás si klade cíle, jež není lehké dosáhnout, ale přicházíme s dalšími. Nový rok je ideální příležitost oprášit zapomenuté sliby a vytáhnout z vod nevědomí a zapomnění další, které by lépe osvětlily bídu našich životů v obraze lhostejné prozřetelnosti.

A tak jsem stál 1. ledna kolem půl třetí ráno pod oblohou bez mraků, počítal hvězdy a uvažoval, kam se bude ubírat tento rok, pokud do něj vložím ještě pár otisků svých přání. Odezvou na tyto úvahy nemohlo být nic tiššího než ticho, které jakoby říkalo, že člověk tu je jen pro jiné lidi, ale není tu pro hvězdy a hvězdy už tu vůbec nejsou pro něj. Všechna slova a myšlenky lámou se jen o klenby chovaných nadějí kdesi na předměstí sídel, jež jistě musí obývat naše opaky – knihovníci hesel, nevyřčených principů a „nezveřejněných“ duševních pochodů, které nikdo cizí neslyšel (stěží snad jen my sami) – a kteří s pečlivostí vlastní jen osobním knihovníkům ukládají do zásuvek tyto „skutky“ ducha, jež nenašly žádnou ozvěnu mezi lidmi. Jednou se nám to všechno vrátí, ty nesmysly i „rozumy“ budeme muset číst až do konce světa. A proto raději končím, abych nějak umenšil tu budoucí povinnost, což by snad mohl být dobrý závazek do nového roku.


uranov@seznam.cz

kliknutím na některý z následujících odkazů podpoříte fungování tohoto webu


 

Náhledy fotografií ze složky Jéžiš, Ježíš...!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář