Jdi na obsah Jdi na menu
 


Policejní manévry a otužilecké procházky

29. 1. 2008

NEKLIKEJTE NA REKLAMU, NEBEZPEČÍ PÁDU DO PROHLUBNĚ


Vyrazil jsem si v sobotu 26. ledna na večer do Junu na vystoupení skupiny Matyas. V klubu pusto, i když na pódiu hudebníci šili do kytar jakoby nějakej rock, tak jsem si dal dvě tulamůry na zklidnění a vyrazil na túru městem.

Vylezu z klubu a za ním v lese vidím plamen. Jdu blíž – kdosi neznámý zde ohněm recykloval plastové rohože a městskou lavičku. Cinknu na 150, tam to vezme asertivně naladěná dáma, jejíž nadšení v hlase povadne, když oznámím, že nevolám ani kvůli hromadné nehodě, ani kvůli mordu, natož hromadnému, ale kvůli plápolajícímu městskému mobiliáři. Že pošle měšťáky. Zavěsím a volám na Novu, zda si to nechtějí přijet natočit. Epicentrum jsem pohotově zveličil tak, že chytla lavička a tři hektary lesoparku. Lokalizaci podmiňuji tučným honorářem – to, že jsme se nedomluvili, jste asi poznali z nováckých zpráv.

Jdu se podívat na Fialku, kde mělo proběhnout chlastací rozloučení se zavražděným Janem Kučerou. Při příchodu k hospodě vidím, že zde parkuje vůz státní policie, dodávka plná „antikonfliktního“ týmu, na střeše odstřelovači a jistě v remízku nad tratí čekal obrněný transporter. Z hospy vychází skupinka lidí. Po pár desítkách vteřin se za nimi začne plazit vůz státní. Výraz plazit je velmi příznačný, protože skupinka si vykračuje asi 100 metrů před autem a šofér vždy zastaví v ostrůvku pro autobusu nebo na krajnici, pokud má dojem, že jej může někdo zmerčit. Ve Fabce s klasickou kamufláží policie to vypadá jako akce L.A.P.D. po česku. U nemocnice nastává potíž, protože partička zapadne do areálu. Jdu skoro za autem a vidím, jak v autě propuká chaos, který se projevuje i na trajektorii vozu. Nejdříve zastaví, pak najede doleva jako k bráně nemocnice, pak zase doprava, vysílačka, gesto „go ahead“, prudký rozjezd, na světlech doleva a už vjíždí do areálu nemocnice. Zde ovšem nenaráží na kýženou partu, proto ručka, zpátečka a nahoru k Delvitě a do sídláku. Tady stojí „nenápadně“ mezi auty a asi deset minut čekají. Po sledovaných ani vidu ani slechu – možná flojdy viděli a vrátili se zase bránou nazpět a dolů do města.

Když už jsem si říkal, že zábava skončila a půjdu chrápat, vidím ještě jeden úkaz. Venku bylo kolem nuly a foukal studený vítr, ke mně se ale blížil chlapík svlečený do půli těla. Chůze, kterou jen obtížně udržoval v mezích chodníku, naznačovala, že nejde zřejmě o sportovce, který zde tuží tělo v přípravě na soutěž v pojídání rozbředlého sněhu. Za ním vyběhl z jednoho vchodu teple oblečený chlápek se ženskou. Po chvilkovém postrkování se naháč sebral a zmizel. Pak jsem jej viděl, jak sedí u nemocnice v čekárně. V momentě, kdy hledal jízdenku na bus a prohledával náprsní kapsu, zjistil, že nemá kabát. O jeho dalších osudech se jistě dočtete v humorné noticce uranovského Kahanu.


uranov@seznam.cz

PO ČTENÍ SE PROCVIČ A UDĚLEJ ALESPOŇ JEDEN KLIK


Google




 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář