Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pořád je za co bojovat…

2. 5. 2008

První máj je za námi. Letos to bylo více méně nezáživné – po Praze se prošlo pár anarchistů, na Žižkově si zahulákalo pár pravičáků pod zástavou pofidérní Dělnické strany, pár komoušů tradičně s paní Šulákovou oprášilo zpěvník a zatuchlé myšlenky na řízení lidí podle marxisticko-leninské doktríny. Nuda a šeď, a to i přes to, že v metropoli bylo nahlášeno snad 35 srazů za všechno možné – od výše řečených až po oslavu sekrece a míšení výpotků slinných žláz více než jednoho člověka kdesi na Petříně. Jediné, co snad tedy stálo za to, byla akce Všichni jsme barevný na Císařské louce, kterou zde organizovala Antifa. Bylo teplo, tráva zelená na zemi i v ovzduší, pivo studené, hudba zajímavá, možnost kérky lebky na lebku zadara, spoustu dister, promítání mobilizujících projekcí, a tak se zde sešlo několik stovek lidí vlasatých i lysých, obutých i bosých, vážně se tvářících i rozesmátých, divokých i mírných…

Akci slušně našlápli švédští punk´n´rolloví International Noise Conspiracy, pak vypadl Wladimir 518, který ovšem nakonec dorazil na večer, zahráli také skáčkoidní Fast Food Orchestra, tvrdojádrovití GNU, hiphopérský Jay Diesel nebo punkoví Die Outsiders, do toho se občas prolnul zvuk techna či drum´n´basu.

Cinda je příjemný prostor, který byl navíc zintimněn černými fóliemi na plotě, takže všudypřítomná oka kamer se sem až na výjimku České televize nedostala. Pro děti byl připraven gumový dětský hrad, který byl vyfouknut kolem sedmé – tedy právě včas, kdy začínal již program s hvězdičkou. Jinak soudě podle množství dětí v kojícím a lezecím věku lze usuzovat na to, že populační boom propukl nejen v komunitě mimo hlavní proud, ale také že – a to tu plácám trochu hystericky – zde bude další generace, která při svých možnostech bude se chovat minimálně tak, aby se stavěla proti fašizujícím tendencím, jež vždycky odněkud vylezou.

Když navečer kdosi z pódia vzkřikl lehce nemužných hlasem „smrt náckům“, znělo to tu dobře a vyvolalo patřičnou odezvu… Druhý den jsem bral stopem staršího chlapíka, zakrátko jsme zabředli do hovoru o Mašínech, komunistech, konformismu, svobodě, Černobylu, nenávisti mezi lidmi, prostě klasický stop, kdy za půl hodiny poznáte člověka více než za půl života… Loučíme se, chlápek mi sevře ruku a s očima plnýma krvavě-vodnaté upřímnosti říká „smrt bolševikům“. Pořád je za co bojovat…

P>
uranov@seznam.cz

PO ČTENÍ SE PROCVIČ A UDĚLEJ ALESPOŇ JEDEN KLIK


Google




 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář