UHO žilo Británií
UHO je kryptonym všech kuchařek školních a závodních jídelen, a samozřejmě SPZ města, které si nelze neoblíbit. Pro znalce filmového průmyslu hollywoodských rozměrů může představovat také lokalitu, kde se každoročně odbývá podvratná činnost, jež si klade za cíl vymanit lidi z tenat kinodistribuční stupidity v podobě Letní filmové školy. Její letošní zimní odnož (29. 11. – 2. 12.) se věnovala britskému filmu. Všeho všudy jsme shlédli pět filmů, jednak z důvodu, že náš pobyt se scvrkl na sobotu a nedělní dopoledne, jednak jsme poprvé vzali do kina Mikeše, který ani po třech měsících kulturně bohatého života stále nepochopil, že život nelze prožít jen veskrze vegetativně, a tak do nejrůznějších projekcí projektoval svou představu auditivní složky filmů vyvolanou hladem, což mohlo leckterého diváka naplnit jemnou nenávistí k nemluvňatům před stříbrným plátnem (snad i větší než pouhou nevolí spojenou s "hodně" simultánním překladem leckterých filmů). Proto tu plácnu jen několik drobností, které ve mne zanechaly dojem. Předně bych rád zmínil film o Sex Pistols v místním klubu, kdy po rozsvícení světel prošla kolem holka v nejlepším letech, podívala se na Mikeše a – zřejmě potěšena růstem nové generace – prohlásila hrubším hlasem „punk´s not dead“. Jako kdyby na vás ovál dech samotného Simona Johna Ritchieho. Jinak v kinu Mír, který slouží jako hudební klub, jsem absolvoval ještě noční duchařský dýchánek s britskou hororovou scénou. A Mír této projekci vytvářel stejně důstojnou kulisu jako v případě výše zmiňovaného snímku – Mír je totiž ve fázi, kdy po rozhodnutí pohřbít vesmírnou stanici stejného jména, prochází tato zemskou atmosférou. Věřím, že někoho na městě nenapadne kultivovat tuhle stavbu nějakou „citlivou rekonstrukcí“, která by vytvořila „vyšší uživatelský komfort“ s kavárnou a dětským koutkem, jak se stalo třeba na Landronce. V klubu jsem taky absolvoval večírek s britskou hudbou, který se po pár notoricky známých vypalovačkách, jež měly alespoň něco společného s ostrovním královstvím, zvrhl až do české scény. A tak před čtvrtou ranní do ticha náměstí Míru zaznělo čísi klidné „já vám na to seru“.
kliknutím na některý z následujících odkazů podpoříte fungování tohoto webu