Zápiska z cesty z Mochutova
Při včerejší cestě z Mochutova alias Chomutova jsem se chvílemi zastavil, abych pořídil nějaký snímek (k tomuto článku je níže přiřazena galerie). Některé fotky zobrazují věci, které jsou většinově vnímány jako hnusné, nicméně řekl bych, že všechno, co leží nebo stojí na místě, kde to nemá co dělat nebo už dávno nemělo být, má určité kouzlo vycházející právě z faktu, že to tam nemá co dělat. Vytvářejí se potom obrazy rozporu, pohledy bránící se krajiny, míst právě uzdravených nebo míst nenávratně pohřbených, jejichž genius loci byl převálcován válcem válejícím novou asfaltku. Rychlost, s jakou se proměňují některá místa, svědčí o tom, že o krajině moc nepřemýšlíme. Je paradoxní, že na některé lidi, mezi něž se počítám, působí starý a rezivějící průmyslový areál přítulněji než zbrusu nový výrobní komplex bez duše a historie. A při svém pesimismu docházím k závěru, že si ty nové duši ani historii nevytvoří – buď to prostě s ohledem na vrtkavé zájmy investorů nestačí anebo to ty prefabrikované, vypulírované budovy obehnané perfektním plotem a zarámované úhlednými trávníky protnutými hladkou zámkovou dlažbou ani „nedokážou“. Oblast Mochutova a severních Čech vůbec obtéká vzduch prosycený industriální poetikou, který lze nasávat v Uranově či Poldovkově. Aniž bych na to chtěl uplatňovat nějaká hodnotící kritéria správnosti nebo spravedlnosti, pozorovatel nebo místní obyvatel v těchto místech vidí, jak se hroutí bývalé impérium oceli. Průmyslový mogul tu tiše hyne v křoví a na světlo světa vystupují buď zmiňované nové podniky nebo stánky na levnou krásu konzumního zboží. Jsou to území prodchnutá nostalgií jako kráva…
Chybí tu ještě jedna fotografie, kterou jsem pořídil a kterou jsem bohužel nechtěně smazal (nicméně můžete je najít od jiného autora na http://www.ln.cz/panensky-tynec/foto.htm). Je to snímek nedostavěného chrámu v Panenském Týnci. Stavbu jsem poprvé viděl před nějakými deseti lety a příležitostně se tu zastavím. Nejen že chrám stojí v parku, jehož stromy člověka uklidňují snad více než náhodně vypité pivo na konečné tramvaje, ale pohled na obvodové zdi bez střechy mě vždycky naplní dojmem, že nejkrásnější věci na životě jsou ty nedokončené.
kliknutím na některý z následujících odkazů podpoříte fungování tohoto webu
Náhledy fotografií ze složky Cesta z Mochutova